 |
|||||||
 |
|||||||
 |
|
||||||
 |
|||||||
Úvod » sezona 2009/2010 » NF Ostrava nejml. mini (1999) » zpráva od Lukáše
|
||
|
Jak jsem doprovázel mistry, aneb vydolovali jsme medaile.  Po dvou letech jsme opět vyrazili na NF do Ostravy. A protože se nám na předchozím ostravském mistrovství dařilo, aniž bychom to úplně čekali a bezvadně jsme si to užili, těšil jsem se na návrat na místo činu. Oslovil jsem i předchozí aktéry a tak s námi odcestoval i Vráťa jako webový specialista,i když by ho NF nejmladších nemuselo až tak zajímat, protože jeho syn Martin sem již věkem nepatří. Jsem moc rád, že jel a i s Martinem. Nakonec se nás v Ostravě sešlo celkem 31 z toho bylo 15 hráčů. Doprovod jsme tedy měli slušný tak, jak už to u josefovských baskeťáků bývá.ODJEZD Brácha, jako trenér, spolu s tátou jako vedoucím mužstva vyjeli již ráno v 8, aby okoukli soupeře ze skupiny, kteří spolu hráli před námi. My jsme vyráželi v 9:30. Sešli jsme se všichni a mohlo se vyjet. Po cestě jsem podával zprávy Vráťovi (ten byl ještě doma a vyrazil kolem 13:00) do online zpravodajství, které začalo již s naším výjezdem. V Mohelnici na benzínce jsme se sešli a kluci nakoupili nezbytné nanuky. Někteří si dali i polívku a Jirka Mrázů si dal vítězný rohlíček. Poté už nás čekala Ostrava. Ještě jsem dostával zprávy od bráchy, jak probíhá zápas J.Hradce a Liberce a zároveň i informace, že online byl hned po spuštění ostře sledován.(BUKY byl až šestý :-)). Vzhledem k tomu, že jsme dorazili vcelku brzy, navštívili jsme ještě Bonver arénu, kde hráli možná naši budoucí soupeři Sparta a Kroměříž. Na první pohled se mi nezdáli nehratelní, nicméně neměl jsem přímé srovnání s našimi kluky. Přesto naděje na úspěch ve mně rostla. O to horší byly informace od bráchy o soupeřích ze skupiny. Zdáli se mu vcelku šikovní a měli i výšku. No nic, pokud jsme chtěli medaili musíme vyhrát s každým. ZÁKLADNÍ SKUPINA  Po zhlédnutí utkání Vyšehrad - H.Brod jsme nechali kluky převléknout a také si vyslechli od paní správcové haly, že jsme zatím nejhorší tým, co tu byl. Kluci se totiž zase honili po schodech atd. Paní správcové jsme slíbili, že už budeme jen lepší a šli jsme ven na válečnou poradu. Klukům jsme důrazně vysvětlili, jak se mají chovat a také, že jsou tým a to vždy a všude a kdo to nechce respektovat, takže mezi nás nepatří. Také jsme si určili pokřiky. Ten můj měl kluky vyhecovat a nedá se na seriozním webu publikovat (no, zas tak hrozný to nebylo) a Jířův měl nápad a vtip a zněl „Zkrotíme lvy!“ „JÓ“ a to proto, že soupeř si říká Lions. Po poradě jsem si vyměnil černé tričko za trenérské (asistentské) a šli jsme na to. Už v rozcvičce kluci předvedli, že jsou nadržení a po sérii úspěšných ostrých nájezdů jsem zaslechl z balkónu „To snad není možný.“Soupeřem nám byl Jindřicháč a tak jsem se opět potkal s jeho trenéry, se kterými se vídám už od předešlé Ostravy velice rád. Tak jako před dvěmi lety, začínali jsme svou cestu za medailí opět s Jindřichovým Hradcem, nostalgie na nás dýchla. V poločase doráží Vráťa a já už jsem klidný, jednak kluci vedou a jednak už zase bude pokračovat online. První výhra. Nádherná kolektivní hra. A to se nezapojili 2 klíčoví hráči Honza a Filip. Vynikající výkon Vojty Plecháče – oprávněně hráč zápasu, ale zbytek týmu vůbec nezaostával. Michal se Šimonem se rvali jako lvi. Adam se neuvěřitelně zvedl, no prostě všichni hráči hráli naplno a nemá cenu vyzdvihovat jednotlivce. Slovo tým nás začalo provázet celou misí Ostrava. Díky předešlým výsledkům ve skupině jsme měli jistotu postupu. První bod mise splněn. Po zápase jsme si zařvali v oslavném kolečku naši hymnu a kluci i s trenéry poděkovali divákům včetně rybičky. V jednom zápasovém volnu, které někteří kluci využili ke koupi brambůrků a podobných divočin jako je zmrzlina a bonbóny. Já jsem také dostal spolu s ostatními dobroty od paní Vojtíškové, za což jsme ještě jednou a důrazněji zopakovali, že Šimon hrál výborně. Vráťa doplnil web a my s bráchou řešili strategii, jak na Pešíka a Liberec a zároveň jak to bude dál se soupeři podle dosavadních výsledků. Podle výsledku tak i podle odhadu Jíři nás čekal mnohem těžší soupeř. I kluci to cítili a znovu se rozcvičovali v obrovském laufu. Především Honza s Fildou se už nemohli dočkat. Podle toho také dopadl poločas - 31:7 to jsme nečekali ani my, natož soupeř. Po poločase ještě seskupili Kondoři všechny své šikovné hráče do jedné pětky, ale ani to nepomohlo a Honzova pětka o bod vyhrála. V závěru jsme prostřídali a v poklidu utkání dohráli. Příjemná byla i návštěva našeho přítele Bukyho z Příbora, který nás přišel podpořit. Pokřik „Oškubeme kondora!“ „JO!“, který se opět Jířovi povedl, jsme naplnili. Jirka Mráz ho ještě vyšperkoval pro web – Sokol oškubal Kondora. Odjíždíme na večeři, se správcovou už jsme kamarádi a tak si můžeme nechat sportovní věci v šatně na zítra. To nás tu čeká Plzeň. K večeři rýže s masem, jakž takž to šlo. Kluci už řádí venku a ani na nich není znát, že mají 2 zápasy v nohou. Sledujeme ještě dohrávku Písku s Kroměříží. Písek se zdá být kolektivní, přesto nám věřím. Po motanici Ostravou dorážíme na hotel, kde již na nás čekají Šperlingovi. Nálada je dobrá, kluci řádí, ale ještě to jde. Já přemlouvám paní recepční k připojení k netu, abychom mohli dopsat, co jsme ještě nestihli a hlavně dát na web fotky. Po delší době se mi to daří (stálo mě to 150,-) a tak můžeme z pohodlí pokoje webovat. V baru řádí Liberec a nutno uznat, že podobně jako my, mají fajn příznivce. My pokrýváme jak bar, tak i náš pokoj, který zásobuje táta značkou Staropramen. Kontroluji kluky, kteří se nechtěli ani osprchovat, ale donutil jsem je. Po dvou obchůzkách, kdy už po několikáté upozorňuji Luboše a Tomíka, že nemají lítat po ubytovně vydávám zákaz opouštět pokoje a po půl jedenácté se zdá, že již vše spí. Ne však doprovod. Probírá se vše, dokonce i absence Ivoše. Někdo říká, že je ve Stodolní. Ivoš se vrací pozdě v noci a culí se (tak to asi byla pravda). Culících dospěláků je čím dál víc, ale je nám u nás na pokoji fajn. Lednice se vyprazdňuje a po strategiích na zítřek a rozboru celého oddílu navozuje Jirka Miler (druhý asistent a pohodář výpravy) příjemnou atmosféru broukáním písničky „Čiže ste husličky čijé“ Kolem půl třetí usínám po dvou kolách a půl flašce citrónové vody. Ostatní jsou na tom podobně, jen ty nápoje měli asi jiné. VYŘAZOVACÍ BOJE  Ráno v 8 byl budíček. Nejsvěžejší je hned po klucích táta. Komentuje to slovy, že ty mladí nic nevydrží. Snídaně v Bonver aréně je v pohodě. Od 11:00 hrajeme utkání, které rozhodne o úspěchu či neúspěchu naší mise. V klidu dojídáme a vyrážíme do haly. Sledujeme utkání Kroměříže se Snakes. Zde se potkávám s dalším příjemným basketbalovým „bláznem“ a to s J.Sigmundem a jeho ženou. Narozdíl od předešlých setkání nejsou v rolích trenérů, ale rodičů. Jejich syn velmi dobře vedl Pantery, bohužel nestačilo to a Kroměříž vypadává ve čtvrtfinále. Opět převlékám tričko. A i když víme, že Plzeň by měla být pro naše kluky hratelná, nic nepodceňujeme a motivujeme ještě kluky v šatně. Martin míchá pro kluky pití a těsně před zápasem ještě ten správný pokřik. „Vykolejíme lokomotivu!“ a kluci sborově „JO!!“Nástup je raketový a Baskeťáci nejdou zastavit. Hrají naprosto všichni a jasně postupujeme do semifinále. Semínko zaslouženě nejlepším hráčem.Další krok je za námi. Už víme, že naším soupeřem jsou Ostravští Snakes. Radost nám dělají i kluci z Havlíčkova Brodu. Vyřazují domácí NH Ostravu a postupují dál. Odjíždíme na oběd a spokojeně si vychutnáváme řízečky. Do večerního semifinále máme dostatek času a tak využíváme toho, že v Bonver aréně probíhá minimiss aerobik. Především Tomík je unešen a kluci naprosto v klidu a pohodě sedí v hledišti a více než hodinu sledují cvičící děvčata. Po chvilce ale přeci jen zaznívají trumpety a létají brambůrky vzduchem. Zvedáme se a míříme do TESCA na zmrzku tak, jako před dvěmi lety. Klukům dáváme ½ hoďky rozchod a nakonec opouštíme nákupní centrum a míříme do parku. Klukům povoluji hru na policajty a zloděje. V bílých tričkách východočeského basketu na zelené louce to nebyl ten „nej“ nápad. Už mě i táta upozorňuje, ať neblázním. Nakonec kluky posílám na dětské hřiště, odkud je ještě rychleji beru pryč. Dáváme si ještě hru Evoluce, která nás všechny chytne a jedeme ji znova. Pak již přesun do haly a sledujeme otočení zápasu Liberec - H.Brod a postup Liberce do finále. To už ale naši fanoušci v čele s bubeníkem Ivošem navozují tu správnou atmosféru. Já mám poprvé na turnaji lehké pobolívaní břicha. Ještě porada - Jirka Miler nás uklidňuje, že vše bude v pohodě. Na nejlepšího hráče Snakes Ploskonku jde Vojtova pětka se Semínkem, který má úkol ho ubránit. Domácí mají slušnou podporu diváků, na nás však nestačí, když se k nám přidávají Příborští v čele s Bukáčkovic rodinkou. Ta to asi slízla od Snakes fandů, protože v ročníku 98 hraje Příbor spolu se Snakes v jednom družstvu. O to více jsem si jejich podpory cenil. Tak ještě nezbytný pokřik „Přetrhneme hady“. Kluci hrají neskutečně a po první čtvrtce jsme v příjemném šoku. Na tabuli svítí 23:7. Mám strach, aby kluci nepolevili. Ale nestalo se a navyšujeme vedení až na závěrečných 66:25. Máme jistotu finále. Jirka Miler mrká na Jirku Mráze a hlásí „Tak co říkal jsem ti, že to bude o 40.“ Opojeni vítězstvím sklízíme obdiv od domácích a míříme na večeři. Těstoviny jsou dobré, ale je jich málo. Bohužel jsme byli poslední a jídlo nějak nevyšlo. Dospěláci ještě čekají na něco jiného, mezitím kluci už lítají v euforii po venku. Snažím se urychlit odjezd na hotel, protože kluci jsou řádně rozjetí. Domlouvají se na uspořádání párty a nakupují brambůrky a pití. Na hotelu mířím do restaurace se dojíst - porce byla opravdu malá. Jířa nechává probíhat párty u Luboše na pokoji. O to větší je mé překvapení, když Luboš s Tomášem lítají po restauraci, která byla o 3 patra níže a pokřikují na servírku. Bouchají ve mně saze, letím nahoru ruším párty a do 20 minut kluci spí. Večer ještě s Liberecky, kteří jsou v pohodě probíráme očekávané finále. Potom ještě s tátou a Vráťou probíráme vše možné a spokojeně opět po druhé hodině ulehám. FINÁLE  Ráno se mi nechce vstávat. Jířa kluky rychtuje a ti začínají balit. První je kapitán Honza a mají s Lukynem i uklizený pokoj. Lubošovi včerejšek nestačil a tak chudák dostává další sodu. Dejv s Lojzou se asi nudí a tak vymýšlí hlouposti pohazováním klíčů po střeše. Což nezůstává bez odezvy. Ale asi to nestačilo a při kontrole pokojů v tom jejich nacházíme Dejvův mobil a také rozbitou lampičku.
Po dobré snídani zůstáváme v hale a sledujeme utkání o konečné umístění. Ivoše posíláme koupit šampus. Všichni věříme - čekání na finále je dlouhé. Naposledy na sebe natahuji žluté tričko. Bojově se pomalováváme spolu se spoustou fanoušků.Máme na své straně H.Brod, J.Hradec, Kroměříž, Ostravu, ale hlavně naše fandy. Libereckých je také dost, ale nestačí to. Mám trošku obavy, trenér Liberce na mě působí velice profi dojmem a mám pocit, že na nás mohl něco vykoumat. Jirka Miler mě uklidňuje. Jsme nažhavení – ať už to začne. Ještě se s Jířou domlouváme, že na Pešíka to zkusíme stejně jako ve skupině s Honzíkem a Lukášem. Šetříme Vojtu Plecháče, pokud to nebude nutné, necháme ho na 2 závěrečné čtvrtky.Nejde to podle našich představ. Hubené vedení +3 po první čtvrtce. Liberec je na koni, my se nevzdáváme. Jirka Miler uklidňuje - druhá pětka to vytáhne na +20. Nedaří se, Vojta Zajda je ztrojován a nesmyslně se vrhá mezi obránce. Přesto navyšujeme o další 3 body. Poločas není to, co jsme čekali, ale vedeme. Do třetí nasazujeme Vojtu Plechovku, ale vzhledem k faulům stahujeme Lukáše a šetříme ho na závěr. Zajdova pětka s Lukášem totiž nabývá na síle. Honzova pětka však zlomila odpor Kondorů a když ještě Lojza přidal LUCKY SHOT bylo hotovo. Zajdova pětka s prostřídáním všech z lavičky dotahuje finále do konce. Skáču na palubovku a točím s Lukynem a radost nezná mezí. Fotíme se, stříháme síťku, děkujem fandům, zpíváme – jsme šťastní všichni. Mise je splněna. Zaslouženě ještě získáváme MVP cenu a 2 místa v All stars i když si myslím, že All star by slušelo více klukům. Po vyhlášení míříme ven spolu se šampusem, kterým zalévám kluky od hlavy až po paty. Připíjí se z poháru. Je to doma!!! Pomalu se formujeme a odjíždíme štastni domů. Na Studené Loučce si dáváme klobásu a po cestě přijímám přes telefon gratulace. Závěr dne trávíme všichni na utkání play-off Pardubice –Děčín, kde Honzík dovršil svůj úspěšný den výhrou v šestkařské soutěži. Kolem 23 hodiny mám rozveženo všech 8 kluků z auta a do půlnoci vstřebávám pocity z víkendu. Co říci závěrem? Chci poděkovat. V první řadě mojí ženě, protože bez její podpory a tolerance bych už dávno u Baskeťáků nebyl a nemohl bych se podílet a zažívat vše výše popsané. Potom klukům, jak turnaj zvládli a jak se pro ně stal basket součástí života. Potom bráchovi. Nečekal jsem, když mi před pár lety říkal, jak mám co dělat a já se na něj osočil: „Tak nekecej a pomož“, že do toho půjde tak po hlavě a že u kluků vydrží, odjezdí s nimi 2 soutěže a dotáhne je k titulu. Taky tátovi, že nám pomáhá a tlačí nás do věcí, který kolikrát ani nedoceníme. Potom Vráťovi, co všechno dokáže dostat na web. Pak všem rodičům - je fajn mít vaši podporu. Poděkování patří i starším hráčům a jejich trenérům, že kluky vytáhli v předešlých rocích. Ale i na trenéry přípravky, kteří připravují další hráče a hráčky. Nemůžu zapomenout ani na město Jaroměř a školu Josefov, kteří nám pomáhají, abychom mohli vůbec fungovat. Mohl bych děkovat ještě dlouho – věřím, že vy co vám pochvala patří, víte, že si vás cením. Lukáš |
||
