Baskeťáci - TJ Sokol Josefov

Po úspěchu nejmladších čekala výzva i na jejich starší spoluhráče. Už kvalifikovat se na MČR do Roudnice nebylo vůbec jednoduché. Kvalifikační turnaj v Příboře však kluci zvládli na jedničku. První zápas s Příborem pojali naprosto zodpovědně a byla z toho výhra, která dokonce umožnila i zapojení hráčů z lavičky. Podobně slibně se vyvíjel i zápas s Brnem, kde ale po poločase obě pětky zbytečně znervózněly a dovolily soupeři se dotáhnout. To byly nervy - nakonec se soupeř dotáhl a mohl rozhodnout. Naštěstí, díky jeho tragickým trestným hodům, zůstala výhra na naší straně. Poslední utkání již tak náročné nebylo a Kolín se ukázal nejslabším týmem této kvalifikace. Celý víkend se vydařil, Příbor opět dokázal, proč se sem velice rád vracím. Ubytování spolu s jídlem bylo v pohodě a kluci si opět užili i řádění v bazénu v Kopřivnici. Nakonec jsme bez ztráty bodu postoupili z prvního místa před Brnem, které bohužel v posledním zápase porazilo domácí Příbor, který se tak na MČR nepodíval. Už tento turnaj, který byl pouhou kvalifikací ukázal, že letos bude vše daleko těžší, než předešlé roky. A tak jsme si ohromně vážili samotného postupu mezi osmičku nejlepších týmů z ČR.

Samotné MČR nás přivítalo v krásném prostředí Roudnice nad Labem. Hned po příjezdu nás čekal, podle výsledků, které náš soupeř z Chomutova dosahoval v kvalifikaci, velmi náročný zápas. Vždyť Chomutov přejel 2 týmy více než o 100 bodů a s Barestem držel vyrovnanou partii. Zápas jsme v dramatické koncovce zvládli a opět jsme zadrnkali na nervy všem divákům. Opět vedení a nakonec drama. Přesto výhra na takto obsazeném turnaji pro nás byla obrovským úspěchem. Po našem zápase proběhlo pěkné slavnostní zahájení, na kterém jsme se utvrdili v tom že, v této kategorii je nutné mít dlouhé hráče. I nejmenší Kroměříž měla ve svém družstvu 2 pivoty, kteří výrazněji přesahovali ty naše. Nepanikařili jsme a po první výhře jsme byli odhodláni pokračovat dál. Namačkáni v autě (jedno nám odjelo) jsme se přesunuli do penzionu, kde jsme se ubytovali. Libor při prohlídce krásného okolí objevil kousek od nás krytý bazén a tak, když jsme dofandili hokejistům, zchladili jsme se ještě koupelí, která kluky krásně uspala a tak nebyl problém ani večer.

Druhý den jsme začali snídaní a poté prohlídkou města. Paní, která nás krásným městem provázela, byla velice nadšená pro dějiny a kulturu města, což však bohužel klukům asi připomnělo spíše hodiny dějepisu a než aby si prohlídky míst a zákoutí užili, spíše mě prosili o to, abych prohlídku co nejrychleji ukončil. Svedl jsem to tedy na oběd a prohlídku (mě osobně se líbila, ale už mi bohužel není 13) jsem ukončil. Oběd byl vynikající tak, jako všechno jídlo tady. Pak už nás čekal zápas s Kroměříží, na kterou jsme si věřili. Byl to zvláštní zápas dvou spřátelených klubů.,Vždyť kluci se znali z kempu, trenéři z vrcholných turnajů, diváci z NF v Jaroměři a babičky z webu. A všichni se cítili dobře. V utkání jsme neměli šťávu, možná byli kluci otráveni z dopoledního dějepisu, ale spíše je rozladila neúspěšná střelba z pole. Nedávali jsme snad nic a na vše jsme se velice nadřeli, přesto jsme se soupeřem drželi krok. Bohužel to nestačilo, ale i přes prohru jsem to Kroměřížským přál. Oni byli v pohodě od kluků, trenérů, fanoušků až po babčy na webu.

Jak se díky výsledkům ukázalo rozdáme si to s Plzní o postup. Kluci jsou v pohodě a snažím se je nahecovat proti Plzni. To se daří, druhý den se všichni na zápas těší a rozcvička je jako uragán. Přesto Plzeň vzdoruje, ale ne moc dlouho a po poločase rezignuje. Postupně dochází k prostřídání lavičky a postup do 4 nejlepších družstev v republice je náš. Na to, že někteří hráči se potýkali s nemocí bezprostředně před turnajem, že i přímo na turnaji se nám nevyhnula zranění a že celé družstvo spolu soustavně netrénovalo (prolínání hráčů do mladších, starších a zároveň i jiných klubů) to byl FANTASTICKÝ ÚSPĚCH. Ale nechtěli jsme se spokojit byť v úvodu vysněném, ale pouze čtvrtým místem.

Odpoledne nás čekal souboj s pražským Barestem o důležité body do finálové tabulky. Ještě předtím jsme prožili nádherné okamžiky s týmem hokejistů. Nájezdy jsme sledovali na pokoji v objetí a jásali jsme stejně jako při našich zápasech v basketu. O to méně jásotu bylo v úvodu s Barestem. Utekl nám začátek a nemohli jsme se chytit. To se povedlo až po poločase díky zamíchání se sestavou a z 20ti bodového manka jsme ukrajovali bod po bodu. Celý tým se vzepjal a bojoval. Dostali jsme se na dostřel 6ti bodů a soupeř začal být silně nervózní. Bohužel bylo pozdě a zápas jsme prohráli o 10 bodů. Přesto jsme se nemuseli stydět a výkon z druhého poločasu jasně ukázal, že do final four patříme.

Večer jsme ještě měli tu čest shlédnout snad nejkrásnější utkání této kategorie mezi Kroměříží a Pardubicemi, které v prodloužení vyhrál Kroměříž. Konec dne zakončil nádherný ohňostroj.

Poslední den turnaje nás v přímém souboji o třetí místo čekaly nám známé Pardubice. Zápas se nepovedl. Nevyšlo nám v úvodu nic. Soupeř hned výrazně odskočil a když se k tomu ještě přidalo zranění v podobě výronu na naší straně a vzdaní zápasu u některých kluků, Pardubice v klidu dotáhly zápas k vítězství. Nic se nestalo, Pardubice byly považovány za favorita celého turnaje a po celou dobu předváděli krásný basketbal. Nám naopak nesedlo nic – den blbec. A i když jsme se snažili něco změnit nepomáhalo nic. Přesto někteří hráči nesložili zbraně a rvali se až do konce. O to víc mě mrzelo, že jiní to vzdali. Snažil jsem se v šatně zdůraznit, že i přes jeden nevydařený zápas jsme odvedli dobrý výkon během celé sezony, který nás již třetí rok udržuje mezi elitou celé basketbalové republiky. Pro tento rok na čtvrtém místě. Zdůraznil jsem, že toho můžeme dosáhnout jen pokud budeme stále týmem, ve kterém se budeme moci spolehnout jeden na druhého.

Přes nepovedenou neděli (nejen na hřišti) jsem přesvědčený, že naše družstvo dosáhlo neuvěřitelného úspěchu a chtěl bych za něj poděkovat všem hráčům i když někteří se ne vždy setkali s ideální formou. Poděkování patří i hráčům z lavičky, kteří trpělivě čekali na svou příležitost a když bylo potřeba, byli připraveni týmu pomoci. Věřím, že s odstupem času hráči pochopí, o čem že je kolektivní sport a budiž jim návodem přístup Kroměříže či hokejových reprezentantů. Vždyť do nedělního zápasu byli VŠICHNI kluci bezvadní a já si s nimi užil krásný basketbalový víkend. Na závěr turnaje ještě pořadatelé, kterým se turnaj velice vyvedl, rozdali ceny, mimo jiné 2 obdržel i Emil, a mohli jsme frčet domů.