V sobotu 4.11.2006 jsme vyjeli na výlet. A to ne na ledajaký. Jeli jsme na zápas I. ligy mužů basketbalu podpořit Mirka Soukupa, hráče, který nás navštívil na našem soustředění. Na nádraží se nás sešlo 26 a mohli jsme vyrazit směr Pardubice. Ve vlaku jsme na sebe navlékli dresy, aby každý věděl, s kým má tu čest. Cesta proběhla bez následků a to i po konverzaci kluků a Lukáše s tureckými studentkami v angličtině, doplněnou focením ze strany studentek.

V Pardubicích na nás už čekala vyhřátá ČEZ aréna zaplněná více než 2800 diváky, ale hlavně s profesionálními hráči basketu z Děčína a Pardubic. Na straně Děčína jsme vyhlíželi jaroměřáka Mirka Soukupa a hned jsme ho skandováním jeho jména v Pardubicích přivítali. A pak to začalo. Užívali jsme si nádherného utkání a to se vším, co k tomu patří, od bloků, trojek, smečů, faulů, až po vytoužený párek a křupky v poločase. Závěr vygradoval výbornou hrou Mirka a dokonce jeho závěrečným smečem, kterým stanovil své dosavadní maximum bodů za zápas na 21 a zároveň výhru Děčína. Pardubická aréna posmutněla, ne však my. Setkali jsme se ještě s Mirkem při jeho odchodu do šatny – nechyběla gratulace za nádherný zápas. Mirkovi se zase líbily naše dresy. Když se na začátku rozsvítila část publika žlutě za skandování jeho jména, spoluhráči se ptali, kde vzal osobní fanclub.

Pak už jsme jen uháněli na vlak a to opravdu uháněli. Ale stihli jsme ho a tak jsme si už jen zazpívali: „Jede jede mašinka“. Ta nás dovezla až domů a tak hezký výlet dobře skončil.