Tak jsme se dnes s klukama těšili na pěkný basketbal. Doufat ve vítězství nad druhým družstvem tabulky soutěže nejmladších minižáků patřilo spíše do kategorie přání, i když ne nesplnitelných. To celek České Třebové už podle prvního zápasu u nás a celkového hodnocení vypadal snadněji.

Zřejmě to naše kluky uspalo v obraně a pomohlo tak následnému počátečnímu skórovému odskoku soupeře. Našim, kromě obrany, chyběl prostor a přehled na extrémně malém hřišti, kde se domácí hráči evidentně lépe orientují. Soupeř nás, myslím, taky překvapil důrazností a rozhodčí pak její tolerancí. Nepříliš pohledný basketbal byl plný strkání, přetahování vleže, přebírání ragby-prvků bez přerušení a občas připomínal spíše tlačenici v autobuse. Došlo i na bolestivé akce skryté oku rozhodčích. Kázeň se začala vytrácet i mezi vlastními hráči domácího týmu, a když ani trenér ani zkušení rozhodčí nereagovali na mimoherní ataky mezi hráči svého týmu, reagoval jeden z domácích rodičů, čehož si již pan trenér všiml. Jak mohl potom vypadat vlastní průběh zápasu?!

V druhé polovině náš tým přidal na razanci a začal zápas skórově dotahovat. V závěrečné čtvrtině však došlo k zastavení hráče nehezky vyhlížejícím zákrokem spíše hokejového charakteru, což opět rozjitřilo emoce zejména u diváků, ovšem nyní i domácích. Poté, co se na stolek odhozený hráč vzpamatoval, náš tým opět zareagoval zvýšením důraznosti. V tu chvíli dosud velkoryse působící rozhodčí vzali za pravidla a sebemenší zákroky našeho týmu začali trestat dvojnásobnými trestnými hody. A tak jsme shlédli ke konci více trestných hodů domácích, než bylo z obou stran za celé utkání. Naštěstí pro nás většina byla mimo, ale přesto to stačilo na zamezení protiútoku a našemu případnému vyrovnání, což není určitě to jediné, co nám v tomto utkání vadilo. Pomineme-li herní nevýhody malého hřiště a informační nepřehlednost, pokulhávala podle mě i bezpečnost na hřišti, neboť sedící na lavicích zasahovali chodidly do hrací plochy a stolek časomíry byl dost blízko hrací ploše. Z boků se nedalo ani řádně rozehrávat, což ovšem bylo nejednou posouzeno rozhodčím jako chyba. Z mého pohledu měly velký vliv na průběh utkání i výkony rozhodčích, kteří zpočátku nedostatečně usměrňovali hru až na hranici bezpečnosti. Faul, při kterém náš hráč hlavou a loktem narazil na stolek časomíry, nevypadal vůbec hezky. Ke konci rozhodčí naopak potrestali každý kontakt se soupeřem. Mladí rozhodčí na mě působili dojmem, že hrají dorosteneckou soutěž a to pod stejným trenérem jako dnes minižáci a tudíž svým výkonem pomáhají k udržení výsledku. O jejich řádné licenci samozřejmě nepochybuji!

Utkání ve Svitavách bylo výrazně kvalitější a myslím, že nám vynahradil nepříjemnost z dopoledne. Nakonec od úspěšného výsledku jsme nebyli tak daleko. Především basketbal byl více basketbalovější!

Vít Paclík