Po zrušeném úterním tréninku, protože chodili čerti, nás čekal trénink úplně jiný. Pozvali jsme rodiče, aby si s námi zatrénovali. A oni přišli a to v hojném počtu. Naplnili jsme během chvilky celou jízdárnu.

Když všichni při nástupu zaujali pozici na čáře, v hale se zhaslo. To byla chvíle pro bouřlivé vtrhnutí našich čertic. Za podpory všech, naše roztleskávačky, převlečené za čertice, vyburcovaly atmosféru a mohlo se začít. Především rodiče zažívali perné chvilky - doskakuj, pořádnej dvojskok, nahrávej  to pořádně - ozývalo se z úst Lukáše právě směrem k nim. K tomu se přidala ztráta orientace při křížení, kulatost míče a náročnost rozcvičky a někteří z rodičů byli rádi, že byla odpískána přestávka k osvěžení. V ní mohli právě rodiče zhlédnout rej divoké zvěře, když v jednu chvilku vyletělo do prostoru tělocvičny stovky bonbónů – to, co se dělo, nemá cenu popisovat.

Poté již došlo na soutěže děti versus rodiče. Prvním kláním byla střelba. Družstva se hecovala a při každém padlém koši zazněl tělocvičnou ohlušující řev. Rodiče na děti nestačili, ale jen při první soutěži z druhé a třetí pozice se jim podařilo otočit a střeleckou soutěž vyhrát těsným rozdílem (48:46). Především ruka paní Mrázové zavěšovala s neuvěřitelnou přesností.

Po střelbě přišel na řadu běh opět ztížený překážkami. Prolézání pod stolem či kotouly, to bylo to pravé pro rodiče. Ale i děti si užily prolézání hadrovým tunelem a jiné krkolomné kousky. Na závěr jsme si ještě zasprintovali.

Všichni jsme si i s čerticemi zařvali JOSEFOVŠTÍ BASKEŤÁCI MAJÍ SMYSL PRO LEGRACI! Pak už jsme jen dali Lukášovi hobla a vše to zapili šampusem. Užili jsme si hezké odpoledne, bylo nám spolu fajn a věřím, že se všichni setkáme na dalších akcích.