V sobotu 25.11. jsme vyjeli k dalším dvěma zápasům oblastního přeboru nejmladších minižáků. A byly to důležité zápasy, měli jsme za sebou totiž čtyři prohry z předchozích utkání a chtěli jsme bodovat. Čekala nás družstva Holic a Hradce Králové.

V Holicích nás uvítala nádherná hala a opět věrní rodiče v pozici diváků. Začátek byl z naší strany raketový a těsně před závěrem první čtvrtky jsme vedli 7:4. Druhá čtvrtina nás však šokovala. Nastoupil v ní hráč Holic Pulpán, o kterém jsme věděli, že je výborný. Při nástupu jsme si řekli, že ho budeme bránit dvěma hráči. Přesto to nestačilo a v podstatě jeden hráč otočil výsledek, který měl v poločase podobu 7:33 pro Holice. Po přestávce jsme se dohodli, že změníme sestavu a zaměříme se na pokrytí tohoto nadaného hráče. Bohužel to bylo na úkor vstřelených košů na naší straně. Obrana se zlepšila díky dvojici Vojta, Víťa, ale přesto Pulpán dovedl svůj tým do vítězného konce 56:7. Tento hráč Holic, který nastupuje i s žáky v první lize, jednoznačně vyhrál zápas. Bylo by zajímavé, jak by se utkání odvíjelo bez tohoto hráče. Věřím, že díky bojovnosti, kterou jsme na hřišti předvedli, bychom se rvali o vítězství.

Při cestě do Hradce nás potkali naši milí uniformovaní přátelé a odneslo to jedno z našich aut pokutou za rychlou jízdu, což je paradox, když zvážím, jak se na silnici při našich výletech chováme (na rozdíl od některých jiných řidičů), ale stalo se.

V krajském městě jsme zamířili do sokola, kde ženy hrají první ligu, za tamními minižačkami. Po úvodním překvapení, jak to taky může vypadat v krajském městě v objektu ligového klubu, nás čekal ještě větší šok, a to pod konstrukcemi, které možná pamatovaly „staré časy“. Nepřišli rozhodčí! Zápas se rozhodla odpískat jedna z přítomných znalá pravidel, ale bez licence rozhodčího. Přes snahu nebyla schopna zápas sama řídit tak, jak by se mělo a závažnými chybami utkání vyostřila. K vyostřené atmosféře přispěla ale i výborná hra našeho týmu. Hned první čtvrtku jsme vyhráli 8:2, když přesnou střelou zahájil Kuba. Druhá čtvrtka však byla přesně opačná a soupeř utkání otočil na 8:9. V poločase jsme se rozhodli přeskupit sestavu a znovu jsme získali vedení na svou stranu 10:9. V poslední čtvrtce jsme nezvykle vysokého soupeře přehráli především bojovností a plněním zadaných pokynů. Přispěla k tomu i taktika v poskládání pětek a v obranné činnosti. V posledním "tajmu", za stavu 14:11 pro nás, jsme si řekli, že nesmíme dostat a jeden musíme dát. Hned z rozehrávky jsme ho dostali a stav byl 14:13, ale vzápětí jsme dva dali a s obrovskou radostí vychutnali vítězství 18:13. Po pěti prohrách jsme si konečně mohli ZAŘVAT „Baskeťáci z Josefova vyhrávají zas a znova“ a to venku na ulici, aby to celé krajské město, které nás svým přístupem k minižákům velice zklamalo, slyšelo.